Čistě vodíkový automobil na trhu dnes nenalezneme. Dnešní vodíkové automobily jsou hybridy. Mají palivové články, které pomocí slučování vodíku z nádrže se vzdušným kyslíkem vyrábějí elektrickou energii (odpadním produktem je pouze vodní pára), která se v době menšího zatížení částečně spotřebuje na pohon vozidla a zbytek je ukládán do vestavěné baterie, v případě požadavku na vyšší výkon (rozjezdy, předjíždění) je chybějící energie dodávána z baterie. Výkonnější palivové články, které by pokryli i špičkovou spotřebu se vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti do automobilů instalovat nevyplatí.
V osobní dopravě se vodíkový pohon zatím příliš neprosadil, německý fyzik Patrick Plötz z německého Fraunhoferova ústavu pro výzkum systémů a inovací pro časopis Nature Electronics se dokonce vyjádřil, že vodík přichází pozdě pro jakoukoliv silniční dopravu. Snaha Západu rychle dosáhnout klimaticky neutrální dopravy vede k upřednostňování existujících technologií, které slibují tohoto cíle dosáhnout již během několika desetiletí. V osobní dopravě už nepředpokládá, že, pokud mají být dodrženy závazky z Pařížské dohody, dožene vodíková technologie náskok, který mají elektromobily. Pokud během několika let nedojde k sériové výrobě vodíkových kamionů, je skeptický i v oblasti nákladní dopravy.
