Vodík jako alternativní zdroj energie

Vodík je nový „svatý grál“ energetiky. Zdroj energie, palivo budoucnosti. Jedná se o efektivní palivo, které má nejvyšší spalovací energii na libru v porovnání s jinými používanými palivy a nabízí tak až trojnásobně více energie na stejný objem paliva. Zároveň se jedná o čisté palivo, při jehož hoření nevznikají žádné škodlivé vedlejší produkty.  

V současné době se většina vodíku vyrábí chemickým procesem z fosilních paliv. Přestože jde o nejefektivnější způsob výroby, účinnost je přibližně 80 %, nevýhodou je to, že na každý kilogram vodíku vzniká i 5,5 kilogramu oxidu uhličitého. Pokud je tento odpadní oxid uhličitý vypouštěn do atmosféry, nazývá se získaný vodík jako „šedý“, pokud je zachytáván a ukládán, označuje se jako „modrý“.

Nabízí se tak výroba elektrolýzou z vody. Účinnost výroby je však výrazně nižší, pouhých 60 % a na jeden kilogram „zeleného“ vodíku se spotřebuje 9 litrů vody. Efektivitu ale může zvýšit výroba v době, kde je nadbytek produkce a energie, která nemá v danou chvíli uplatnění, která se použije právě k výrobě „zeleného“ vodíku.

Nabízí se tedy výroba vodíku ze sluneční energie v systému, který obsahuje klasickou fotovoltaickou elektrárnu, ať už na střeše nebo na zemi, na níž je připojen skladovací systém kombinující bateriové uložiště a vodíkovou nádrž. Nespotřebovaná energie vyrobená ze slunce se ukládá částečně v akumulátoru a částečně ve formě vodíku. Vyrobený vodík se hodí nejen k pohonu vozidel nebo k vytápění, ale může být zpětně použit pro výrobu elektřiny v době, kdy je jí nedostatek nebo se jedná o ostrovní systém, který není připojen do elektrické sítě.

Kromě elektrolýzy z vody za použití elektřiny z jaderných elektráren se nabízí získávání vodíku jako vedlejšího produktu při zpracování odpadů. Japonská automobilka Toyota plánuje vyrábět vodík z plastového odpadů od domácností. Ten se v současné době v Japonsku nerecykluje, 8 % končí na skládkách, 12 % se vyváží a dvě třetiny skončí ve spalovnách. Přestože výroba tímto způsobem se neobejde bez produkce odpadního uhlíku, stále je výrazně výhodnější než jeho spalování.

V současné energetické krizi vodíku nahrává také to, že stírá regionální rozdíly v dostupnosti surovin, protože např. získat elektrolýzou z vody ho může každá země, i když je na nerostné bohatství jinak chudá. Vodík jako chemická látka je vždy stejný. Také je možné ho bez jakékoliv úpravy infrastruktury přidávat do zemního plynu a topit sním, jelikož současné plynové kotle jsou testovány na provoz zemního plynu obohaceného až o 20 % podíl vodíku.