Tipy Greenbuddies – červenec 2021

Zdroj: Adobe Stock 

Připojení vozidla k síti (V2G)

Evropská komise očekává, že počet elektromobilů (EV) v EU vzroste do roku 2050 až na 190 mil. a více než 64 % elektřiny bude vyráběno z obnovitelných zdrojů (OZE) [1]. Vzhledem k intermitentnímu charakteru OZE vyžaduje elektrická síť určitý druh skladování, aby bylo možné v každém okamžiku sladit výrobu a spotřebu. Doposud jediným velkokapacitním úložištěm elektrické energie byly přečerpávací vodní elektrárny. Ty však nelze postavit všude, představují velký zásah do životního prostředí a jsou spojeny s velkými investicemi.

Průmysl proto hledal alternativní řešení a baterie byly identifikovány jako reálná možnost. Nicméně Li-iontové baterie, které vydrží vysoký počet cyklů, jsou dosti drahé, přestože jejich cena v posledním desetiletí klesla o více než 80 %.
Vědci z University of Delaware proto koncem 90. let přišli s nápadem využít baterie ze zaparkovaných elektromobilů s využitím výhodné skutečnosti, že 95 % osobních automobilů stojí v průměru na parkovišti v klidu. Tento koncept dostal název Vehicle-to-Grid (V2G).
Většina současných elektromobilů umožňuje pouze jednosměrný tok energie ze sítě do elektromobilu. Nabíjení navíc není řízeno žádným inteligentním koordinovaným způsobem a řidič jednoduše spustí nabíjení, kdykoli je to potřeba. Lidé však mají tendenci nabíjet své automobily ve stejnou denní dobu, a pokud zastoupení elektromobilů ve vozovém parku překročí určitou hranici, bude síť čelit vážnému přetížení. Proto bude mít určitý druh inteligentního nabíjení zásadní význam.
Nejpokročilejším typem inteligentního nabíjení je V2G, kdy se doba nabíjení posouvá v čase tak, aby odpovídala výrobě z OZE a aby se zabránilo přetížení sítě, a navíc může také podporovat síť dodáváním energie. Možné je také poskytování dalších pomocných služeb, jako je kompenzace jalového výkonu.
Tato technologie zůstávala dlouhou dobu pouze v šuplíku vědců, nicméně od roku 2015 se začaly šířit pilotní projekty především v rámci Evropy. Nejsilnějším trhem pro V2G je v současné době Velká Británie, kde jsou zavedeny rozsáhlé dotace. Britové uvedli do provozu například double-deckery s podporou V2G. Pokud jde o komerční výzkum a vývoj, nejaktivnějším přispěvatelem do tohoto konceptu je jednoznačně skupina Nissan.
I přes velkou pozornost akademiků se technologie stále potýká s obrovským množstvím problémů, kde asi nejčastěji zmiňovaným je neznámý dopad na baterie. Koncept proto stále čeká, zda se stane životaschopnou technologií, nebo slepou uličkou.

Zdroj: [1] A. Moser a A. Klettke, „European Commission. Effect of electromobility on the power system and the integration of RES S13 Report,“ June 2018. [Online].

Otevření švédského trhu

Švédsko však není typickou „solární zemí“. Přesto je o téma zelené energie velký zájema dlouhé letní dny znamenají, že se to stále vyplatí. Většina střešních FVE je umístěna na střechách skladovacích hal v logistických parcích.

Byly použity dva druhy montážních systémů. Dvě FVE byly s montážními systémy Esdec, dvě se solárními systémy Van Der Valk.
Naším úkolem byla montáž dílčích konstrukcí, umístění modulů a vedení kabelů. Hlavním cílem bylo být se všemi projekty hotov během jednoho měsíce. Proto jsme měli ve Stockholmu dva montážní týmy, které se pohybovaly mezi jednotlivými místy projektu v závislosti na stavu dodávek materiálu.
Zajímavým zpestřením pro naše pracovníky bylo setkání se třemi mláďaty racků, která hnízdila na okraji jedné ze střech.
Na Švédsku je krásné, že nemusíte chodit hluboko do přírody, abyste viděli kousek života.

Nový vedoucí podpory prodeje „na palubě“ Greenbuddies Charging

„Paluba lodi Greenbuddies Charging“ se neustále rozšiřuje o kvalitní lidi a my jsme se rozhodli vám představit nového vedoucího podpory prodeje Tomáše Jelena v poutavém interview.

 

1) Ahoj Tomáši, vzpomínám si velmi dobře, že když jsme se spolu začali bavit o Tvém budoucím angažmá v Greenbuddies Charging (GBC), mluvil jsi o své předchozí pozici ve společnosti ComAp, kde jsi se věnoval obnovitelným zdrojům. Co ta pozice vlastně znamenala a pozoroval jsi tam nějakou paralelu s Tvou současnou prací u nás?

V ComApu jsem se k obnovitelným zdrojům dostal přes vývoj síťové ochrany, původně nazývané NPU. Pro firmu byl tenhle produkt takovou bižuterií, nutnou pro instalace bioplynových generátorů v synchronním provozu se sítí. V jeden moment jsme zaznamenali, že prodeje NPUček, byť stále tvořily zlomek celkového obratu firmy, nabírají větší tempo než celý trh bioplynek a když jsme se na to podívali blíž, zjistili jsme, že aniž bychom v tom něco podstatného podnikli, stalo se NPU standardní výbavou PV elektráren. Jednoduše proto že rozvodné závody ho už znaly, věřily mu a doporučovaly ho. Tehdy jsem se přihlásil do týmu, který měl do tohohle neznámého trhu proniknout nějakým řízeným způsobem. Dostal jsem na starost vedení vývoje redesignu NPUčka, kerému jsme dali nový kabát, nové jméno MainsPro a vývoj udělali v podstatě úplně od podlahy. Asi dobře, protože do několika let se MainPro uchytilo v mnoha zemích od USA přes UK, Itálii, Německo až po Austrálii. V té době jsem už vedl strategický tým, který měl před sebou novou výzvu: na pro nás zcela novém trhu obnovitelné energie, který nám MainsPro odemknulo, vytvořit a posléze i realizovat strategii globálního růstu. Díky zaměření ComApu na spalovací motory, vedla tahle cesta přes hybridní elektrárny v koncepci PV + dieselgenerátory s doplněním o baterie, vítr a monitoring mraků. Většinou ve velkých ostrovních provozech, kterých je po světě spousta v odlehlých končinách Jižní Ameriky, Afriky či Austrálie. Z ComApu jsem odcházel v době, kdy byl hotový vývoj univerzálního řídicího systému pro celou takovouto virtuální elektrárnu, myslím že dnes je v provozu několik pilotních projektů.

2) Jaká byla nejprekérnější pracovní situace, do které ses před Greenbuddies dostal a jak to dopadlo?

Těžko říct, zažil jsem spoustu „ups and downs“, udělal soustu chyb a vlezl do spousty nepříjemných situací, ze kterých jsem se vždycky musel nějak vysekat. Mám rád, když je za mnou vidět výsledek, tak se snažím i nepříjemné situace přetavit minimálně do vlastní zkušenosti pro budoucnost. Mé složité období byl třeba neúspěšný rozjezd podnikání s bývalým kolegou po odchodu z ComApu. Na začátku jsme byli oba nadšení, on měl vyvinutý produkt – průmyslovou nabíječku startovacích baterií pro velké motory. Já jsem měl krabici plnou vizitek na zákazníky z celého světa, většinu z nich jsem osobně znal. Znali jsme trh, věděli kam jít, kde vyrábět. První rozčarování bylo, když jsme zjistili, že náš produkt stojí asi desetkrát víc než produkt od konkurence. Dohodli jsme se, že to nevzdáme a vyvineme konkurenceschopné dělo, ale vývoj nakonec trval déle, než jsme čekali. Mojí největší chybou nejspíš bylo, že jsem v té době měl pocit, že je na všechno dost času. Skončilo to fiaskem a projekt jsme ukončili. Tehdy jsem měl pocit promarněného času a příležitostí, ale vím, že i tohle byla lekce, kterou jsem si měl projít.

3) Máš teď za sebou necelé dva měsíce práce pro GBC, jaké máš tedy zatím dojmy? Co Tě překvapilo příjemně, a naopak co jsi ale opravdu vůbec nečekal?

GBC je skvělá parta. Vím, že to je pro fungování firmy opravdu hodně. Navíc si myslím, že sedíme na obrovské příležitosti, která se podle mě ještě naplno nevynořila a ten pocit je taky super. Postupně jak přichází projekty, práce přibývá a spousta těch příležitostí vede k realizaci a úspěchu. To se taky neděje jen tak samo sebou. A tak jak přibývá práce, cítím vzájemnou podporu v týmu, aby všechno dobře dopadlo. Když jsem se trápil s přípravou první nabídky, vynořily se vždycky odněkud dobré duše, ať už to byli kluci ze sales supportu nebo lidi z jiných oddělení, a vysvětlili mi co potřebuju udělat jako další krok. Často jsem ani nestihl otevřít pusu abych se jich zeptal a už jsem dostal odpověď! Co jsem opravdu nečekal, to nedokážu říct. Pracoval jsem třeba do jedné v noci s Vaškem Cubínkem, abychom stihli přepsat nabídku do správného formátu pro zákazníka, jen abychom se ráno dozvěděli, že ten původní formát mu vyhovoval více. A myslím že i tohle je OK, tyhle situace se dějí. Nemůžu říct, že bych je nečekal ?.

4) Ve volném čase se mimo jiné věnuješ jachtingu a máš kapitánské zkoušky. Do kterých vod nejraději za tímto sportem jezdíš a jak často se Ti to obvykle daří?

Když jsem byl na volné noze, jezdil jsem hodně jako instruktor – na kursech, kondičních nebo sportovních plavbách. Taky závodím v regatě, kterou pořádám. Baví mě plout s lidmi, které jachting baví a chtějí se něco naučit. Co umím to předávám dál a učím se s nimi, protože moře má vždycky situace, na které se nikdy na 100% nepřipravíš. Většinou jezdím do Chorvatska. Marná sláva, je to nejdostupnější teplé moře a je nádherné. Ale miluju jachting na delší vzdálenosti, „žít s lodí“ několik dnů a nepotkat pevninu. Plul jsem takhle z Bretaně nebo z Lisabonu, ze Španělska přes Středozemí do Itálie nebo jsem byl tři týdny v Karibiku. Všude je to krásný jiným způsobem.

5) Jaké předměty Tě nejvíc bavily ve škole?

Zvláštní, na nějaký oblíbený předmět si nevzpomínám. To ale neznamená, že by to bylo nějak zlé. Vzpomínám si například, jak jednou přišel v šesté třídě na suplování dějepisu starý pán, důchodce. Já jsem dějepis nenáviděl. Vyprávěl celou hodinu, myslím že o stavovském povstání. To už nevím přesně. Ale pamatuju si naprosto přesně, že jsem se náhle ocitl v tom příběhu, který byl najednou barvitý a zajímavý, jak nám ho ten pán vyprávěl. Právě proto, že byl skutečný, na rozdíl třeba od fantasy románů, kde jaksi nikdo nezpochybňuje že jde o strhující příběh. Přitom dějiny Evropy, to je jedna ohromná fantasy sága s miliony vrstev, na kterých se odehrávají velké i malé příběhy, prorostlé vzájemně do sebe! Na tuhle hodinu nezapomenu nikdy, poprvé a nadlouho naposledy jsem miloval dějepis!

6) Prozradíš nám na sebe něco, co jsi ještě nikomu neprozradil?

Já jsem někdy dost ukecanej, takže to, co jsem ještě nikomu neprozradil, bych hledal dost obtížně. A jestli něco takového je, asi to má zůstat neprozrazeno. ?

Autor: Tome díky za rozhovor, přejeme Ti hodně štěstí a úspěchů v Greenbuddies Charging.

Tom: Já děkuji!